Hostel

Rozmanitosti žití,
test odolnosti hraček andělů.
Bouře v duši i krupobití,
život charakter má hostelu.

Někdo mě navede k hledání,
po chodbách s blikajícím světlem.
Dveře skrývají tajemství,
pokoj za pokojem každým patrem.

Otvírám, jdu a poznávám,
někdy je párty jindy jsem sám.
Někdy i svůj strach přiznávám,
někdy si veselou masku na obličej dám.

Znavené nohy ze schodu na další,
k patrům co ještě v mlze představ jsou.
Někdy mi jenom výtah stačí,
potkávám lidi co mi lžou.

V některém pokoji milé duše,
mi dají smysl útrap prožitých.
Jindy z iluzi mi vyrvou z duše,
vezmou sen o dnech sluncem zalitých.

Někdy si z baru beru láhev,
oříšky také z tácu s jídlem.
Opile sleduji film co nemá název,
ruce umývám reklamním mýdlem.

Nevím zda dojdu na střechu,
rozhled budu mít nad prošlým krajem.
Nebo zda zemřu v pelechu,
v duchnách politých černým čajem.