Lepidoptera

Jak si tak motýl strakatý v hles,
tančí do rytmu včera i dnes,
nevšimnuv si hrozby nad jeho hlavou,
nevšimnuv si lásky pod stinnou stranou.

Jak si tak rozjímá,
nad životem svým,
krásně se vyjímá,
v oku jestřábím.

V zemi zarytá láska,
z podzemí volá němě:
„popoleť ke mně krásko,
sem, blíže země“.

Motýl však uchvácen,
září tou nebeskou,
i vzlétá omámen,
vstříc ďáblem veden.

Jak se již blíží,
ke svojí bližší,
zobákem hladovým,
vmžiku je pozřen.