Zášleh nad masivem

Zášleh nad masivem

Silueta hor zachycená v noční dálce,
obrys panoramat, jenž dělí nekonečné nebe.
Jitřenka, zaskvěla se v rosou zmáčené louce,
mizí nejistota noci, pohlcuje sama sebe.

  п^•●•^п

Nebesa v rozkolu dvou světů,
vprostřed schizofrenní podívané, mlčky stojím.
Hvězdy usínají, nekontrolovatelně padají dolů,
v nazlátlé oranžové záři, inkoustu čerň rozpouštím.

  п^•●•^п

Tichou atmosféru prokreslují zpěvem opeřenci,
melodií budí lišejníky na kamenech vrcholků hor.
Srdce plné krásy, opouští všední existenci.
Vidím tu parafrázi na Smetanu, na Vltavu, na hvozdy velehor.