Do náruče oceánu
Do náruče oceánu
a lkal
a váha kovu táhla ho ke dnu,
pozvolna šerem
oceánu,
na duši ránu
jak závaží.
V zádech nes’ vránu,
marně se topila
nad rovem,
geneze
kajícně opilá.
Jak plakal
vojáček
kol sebe masy lán
číhal naň
v nicotě
sám Bludný Holanďan…
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
Tiskten Holandan me dostal :D
12.04.2007 12:37:00 | Emis
Někdy přijdou inspirace zcela nečekaně a z naprosto netušeného směru. Například k této kratině se přířitila při práci na úplně jiné básni, ale rozrostla se mi pod rukama a získala vlastní život. Co jsem měl dělat jiného, než jí dát volnost a nechat ji procitnout do záměru.:) Ovšem pojmenovat tuto vnuknutí si netroufám ani já...
Kdybych našel zemi, kde se rodí tyto nápady, už bych byl dnes jinde:D
16.03.2007 19:33:00 | Lavran
Perfektní! Zajímalo by mě, co tě inspirovalo, ale mě by to nejspíš nenapadlo. Jen tak dál!!!
16.03.2007 17:41:00 | Dixie Bechert
Děkuji mnohokrát za komentář. Taktéž přeji krásnou noc.:)
16.03.2007 00:47:00 | Lavran
Moc se mi libila ,ted se bloudit jeste neda ale v lete bloudim rada. Preji krasnou noc.Z
16.03.2007 00:42:00 | carodejka