Koloběh

List usychá v pádu,
obtěžkán barvou stáří.
Strom nemá již vládu,
nad listy když je září.

Seschlý unášen proudem,
jak mumie se plaví.
Znaven byl žití moudrem,
teď zbaven je již slávy.

Zetlí na dně kdesi,
obklopen bahnem svých druhů.
Jen zima se již těší,
jak stromy zbaví dluhů.

Jak s lidmi je to podobné,
když uschnou a potom se rozpadnou.
Marné doplňky jsou ozdobné,
když duše projde branou obřadnou.

Však jaro přijde znovu snad,
zrozením a ševelením ze všech směrů.
Zrodí se člověk a rozkvete sad,
rozčísne slunce vlasy šeru.