očím zastřené

první srdce

namalované na skle

 

tahy dětských prstů

 

úsměv za úsměvem

v tečkách

vždy po dvou párech

očí

 

tak pozvolna

otevírá se duše

 

vanutí větru

s prvními vůněmi

bytostnými

že nemohou patřit

již nikomu jinému

 

dvě duše

na jediném místě

v hlubokém zastavení

v jediné rovině

kterou nelze spatřit

 

očím zastřené

to vše způsobilo

kdysi jedno srdce

 

namalované na skle

tlukoucí