Ty a já

Štíhlé siluety topolů,

vrhají na hladinu svůj stín,

dvě labutě plující pospolu,

v srdci cítit je smutný splín.

Smutné zimní nastaly časy

a vítr všechny listy svál,

laskovně česával ti vlasy

a já , já se ztráty tvé lásky bál.

Sevřel jsem ruku svou

a trn růže rozdírá mou dlaň,

tichým hlasem nás dvou,

vítr šeptal mou ženou se staň.

Měsíc ten němý svědek milenců

a jeho zástup družných hvězd,

byl plný našich těl spletenců

a určil naši jedinou z cest.