Smrtka

Kráčeje vedle osoby, co černou kápy má.
Podoba smrti v hlavě utkvělá.
Já sám jdu s ní, promluvy spolu.
Teď řekněme kdo velí komu.
Jde se mnou stále, odejít nechce.
Nejdřív vše v klidu, už nejde to lehce.
Pořád ty myšlenky, do hlavy mi vrtá.
Je mi z ní úzko, hlava odkrytá.
Je čím dál tím větší, má větší moc.
Už nejde jen říct si o kdejakou pomoc.
Tak kráčíme spolu, bok po boku.
Spolu se vydat tomu osudnému skoku.
Procházím ulicí, lampy mi svítí.
Procházím na mostě, kde rostlo to kvítí.
Procházím mostem, o kterém se zpívá.
Jen s jednou osobou, co na mě se divá.
Už stojím na římse, čekaje dál.
Řeči že zvládnu to, už nevyhledávám.
Poslední sbohem, mé tělo padá.
Vidím už jen z povzdálí jak smrtka mi mává…