Křoví

U cesty stojí,

každý ho přehlédne.

A když má potřebu 

tak za něj zaběhne.

 

Tisíce chotbiček,

tisíce kvítků.

Milencům poskytne

přihodný stín.

 

Stojí, myšlenky plynou

tam na pozadí času. 

Je a vlastně není

tuctové křoví u cesty.

 

Vyrůstá z kamení

neco mu chybí.

Listy mu vadnou

láhev se v slunci leskne.

 

Ano i ne, slunce svítí 

U cesty pochodeň. 

Znovu se zrodí

z popela sílu,  ať povstat zas má.

 

~☆~