Píseň rozmarného léta

Píseň rozmarného léta

-------------------------

Na rozkvetlé louce,

co hraje barvami duhy,

zavoněla mi v šeru rozmarýna.

 

Voněla tak, že to nejde popsat, 

já tam s ní seděl, jen seděl

a pozoroval modravou oblohu,

kterak pod závojem červánků

jde spát.

Byl bych tam býval s rozmarýnkou 

zůstal napořád.

 

Pak jak noční koráb osvítil mne Měsíc,

a s ním stříbrné hvězdy,

jako jeho dítka,

která na obloze,

řečeno stručně a stroze,

mohla šťastně žít.

 

No a já?

Já za vůně rozmarýny,

svitu hvězd a Měsíce

(a možná tam letělo letadlo či družice,)

a se sklenkou sladkého vína v ruce,

já tam našel klid.