Cvičná báseň po sto letech úpadku

Anotace: Napsáno v 2014 po poslední (dosud úspěšné) léčbě v chráněném bydlení.

Hrdina se ocitnul v novém městě

Morava, srdce plesá radostí ...

 

Nejisté dny, osamělé noci

mě nutí vrátit se k poezii

přece protože to znám ...

 

Abstinujíc od drog, nechtíc i od sexu

nemravně pozoruju ty nohy, zadky,

vlasy, cítím parfémy, slyším podpatky

tap tap tap

legíny, kabelky, kožené sukně a mládí

v srdci Olomouce.

 

Oproštěn od pózy, trpím

a

snažím se na ty kundičky nemyslet,

říkat si, že bude líp

ale nevím, ty jejich

mrduchtivé oči se mi propalují

do duše a já se vracím

k psaní o ženských

bez ženský ..

 

jako ve staré dobré pubertě

před drogami a kurvičkami v klubech

a ústavy a zločinem..

 

Cyklické opakování moudrosti matek.

 

Zvon zvoní, útlum se nedostavil.

 

Jiskření v mém mladistvém prostopášném kolosu hvězd.