Živly

Teplá, znavená hruď Tvá,

když nejprv bouřlivě

mou hlavu v záplavě 

ná-a-výdechů zmítá,

a pak časem, pozvolna,

v klidnou hladinu unáší,

co by zbloudilá vlna 

nad temnou propastí nadnáší. 

V uších mých mi

šumí tiché přítmí,

jen udéry z Tvé hrudi pryští,

a jak vodní hroudy, masy,

o skálopevné útesy,

se o mé bubínky tříští. 

A když se pak náhodou v myšlenky

o citu srdce začnu propadat,

tak něžný tón a pevný stisk ruky 

pomohou mi k hladině vyplavat.