Osada Havranů

Anotace: Viz níže

Zde úvod, neb do kolonky Anotace by se nevešel:
Kdysi, v dětství, jsem napsala říkanku, na níž jsem byla patřičně pyšná.
Zejména na sloku: Na věžích, kde zvony mlčí, jenom vítr vyzvání.
To sněhem běží smečka vlčí, to vzlétli v kruhu havrani.
Jenže pak rým "mlčí - vlčí" použil Uhlíř ve své slavné filmové písni
"Severní vítr" (Nejraději mám tu scénu, jak se Velorex divoce řítí, ve snaze
předjet autobus a do toho zní ústřední melodie hraná na banjo.), takže
teď by to ode mne působilo coby plagiát. Čili jinak:


Kdysi jsem žila v osadě Havranů, stále mám v paměti drtivé mrazy.

I temná krákání havraních zobanů, bílý dým, který se z ohniště plazí.


Do kůže šedé toulavé vlčice, bylo mé tělo střídmě zahaleno .

Volali na mne: "Pojď sem, Veveřice !" Snad ani neznali mé pravé jméno.


Některé vjemy stále se vracejí, skrz všechny inkarnace,

jediná stezka prošláplá v závěji. Důvody stále s vracet.


Spoléhám v sílu mocného plamene, méně již na vstřícnost tlupy.

Sotvaco moje obavy zažene, na konci osady kosti se kupí.


Cítím se nejistě i v tomto vtělení, často je to k nepřežití.

Tak jako sedět na římse okenní a čekat až se vše zřítí.