strach

 

 

 

i ticho vrže v zimní trávě

jako by kroky byly nože

v krajíci kraje můj ty bože

co bys mi nyní povyprávěl?

 

        čeho je nejvíc zapotřebí?

        kdo a co s jarem povyroste...

        i v těch největších maličkostech?

 

        čí osud drží staré hřeby?

 

co když mám po krk hluchých řečí

okolo tolik prázdných ulit

horizont bez stop kontinuit

 

jen stromy v řízném tichu klečí

jako by měly lidské tělo

s potřebou cítit sílu mrazu

být zlatým řezem předobrazu

když lidské strachem zdřevěnělo