Jan Skviřín: Růže

Dnes rád se dívám na růže.
Ty neměl jsem co dítě rád.
Připadaly mi pyšné,
příliš dokonalé snad.

Tak pyšně voněly
nepřístupné za trny svými.
Však dnes mám je rád
o to více snad.

Co první pohled přináší
se často tříští zkušeností,
cestou k dospělé přítomnosti,
v níž hrdost není pýcha
a než miliony slov
často lepší je minuta ticha
za slova i za myšlenky, co mimo padly
kamsi vedle růže do bláta.

K té růži, co má trnů jako hloží,
a co se nikdy nepokoří
tiše voníc dál,
tam, kde včera ještě
holý plot jen stál.

Mám dvě růže v zahradě.
Těším se až rozkvetou.
Medovými květy svými
mě do vzpomínek povedou.