inventura

probírám si takhle v pátek k odpolednímu svůj život
a, nastojte, většina z něho nedává smysl
týká se harampádí, které jsem časem sesbíral
v lačnosti po smyslu a útěše
ale harampádí se rozlezlo
metastázovalo
a dává, paraziticky, největší význam samo sobě
jako nějaký virus
či sobecký gen
a z historických důvodů
se věší na moje normální věci
které nebude zas tak složité řešit
až se to všechno pročistí a normalizuje
zbaví se vnější i vnitřní propagandy
zůstane vůbec něco?
nebo bude prázdnota vevnitř
hledět na prázdnotu venku?
vždyť můžu kdykoli chmátnout po klávesnici
a napsat si co budu chtít
ale nemusím taky psát nic pic
je to úleva, vám řeknu