Anotace: Životní příběh Františka Lnáře, alegorie osudu. Dětství, jinošství, zralý věk, stáří.
Seču a stoupám
švih za švihem
stínám stín loukám
komihem
dosíkám, stoupám
střídám svist
chrpečky chroupám
kost i list
na vrátku větru
třepotám
kol krku setru
omotán
sunu se sunu
sotva dech
mám v střeše kunu
hryže plech
seču a seču
dosíkám
chrpečky kunu
nevídám . . .
To je vážně dobré, důmyslné hraní si se slovy, úplně vše vidím...
21.01.2024 02:15:55 | NigarKalfa
Krásné a malebné slovohraní.
04.02.2023 23:31:32 | Iva Borecká
Rád jsem se začetl v mezimezí pokosených trav a Tvé poezie
26.06.2022 23:15:56 | Akrij8
No tedy neotřele... *
A já vřele uvítal.
13.03.2022 16:25:32 | šerý
Ahoj Šerý, děkuju za tvé vstřícné komentáře, ubývá mi inspirace, nevím, jestli to znáš, každopádně tě srdečně zdravím, tvé věci se mi líbí, tak ať se daří
14.03.2022 21:46:33 | Matahaja
....Svojsky uchopeno....Ji.
13.03.2022 12:17:57 | jitoush