Duše duši
křídel tvar.
Slunce
posílá svůj žár.
Prázdno se plní,
nohy umyji Ti v tůni
Do vlasů květy dám
Bojím se, zůstanu sám?
Nemusíš se bát
Tebe každý má rád
Slunce
jsem měsíc
Tiše bloudím tmou.
Jsi život
Světlo dne
já lucernou noci
V skrytu dne
Oblohou se toulám
~☆~
Kéž srdce slunce naplní
a duše má stříbrnou zář
společně celek utvoří
rozzáří každou tvář...
Krásné, Míro, ráda jsem četla:)
12.04.2022 23:09:52 | Emily Říhová
Děkuji Miluško:0)
13.04.2022 01:07:57 | Protos1182
Pohádkové
..až jakoby Malý princ
..posedává u tůně
.. dívá se na její hladinu
..kde chvějí se hvězdy
..no řekni
..máš celou oblohu
.. máš tolik fantazie, snů
.. kde láska hřeje
.. a v kapce něhy
.. kvete
..jako nejkrásnější květy.
Jen jsem se zasnila a máš to pěkné;)
09.04.2022 22:51:53 | jenommarie
Krásná je, duše duši křídel tvar, to mi úplně stačí. Ba ne, je celušenká.
09.04.2022 21:52:38 | Vivien
Děkuji za čtení:0)
10.04.2022 16:04:08 | Protos1182
Už ten rozjezd básně* Zdařilé dílko a líbí se mi*
09.04.2022 16:19:37 | šerý
Díky moc:0)
10.04.2022 16:04:32 | Protos1182