GAME OVER

Anotace: Lyrická báseň

zuby brousím 

utnu cosi

ve dne v noci

vstávám lámu

kosou kosím

kdo jsem a

co jsi vlatně ty

 

podnosy plné dobrot

slon má chobot

ty jen ruce

strnulé levné

za pár kaček

snídám rosu

v nosu pocit hnusu

zas ten den odjištěný

asi ho už hodím

ať si třaskavě vybuchne

zabije mně zcela levně

 

kdo jsi ty uvnitř téhle bytosti

proč jsi takový nelítostný

zírám do nebe nezdvořile

v té víře co je se mnou ovine mne

zatají dech když umřu trošku

každý jen tak láskyplně po kousek po kousku

 

každou noc vstávám z mrtvých ubrousků

zažívám chvíle plné zatajených vzdechů

usnu a zase beznaděje skonám

tohle konám v mírných mldlobách

hledám všude kde se dá

ale najít se dá jen velmi těžce

 

z nebe provazy deště kaluže krve nebeské

kde pak jsi ty kousku toho levného  pocitu

myslím ten malý nepatrný kousíček něco jako pocit štěstí

tělo tvé prostoupí naděje ale ta hned zlehka odejde

a zase jsi tam ten zkurvený parchant nikým nevítán

prostě jen si existuješ v téhle realitě kolohnátovité

napospas smrtonosné honosné zrůdné realitě

 

kdy ji zase ucítím tu vůni svěží nepatrné radosti

v obyčejné každodenní hlouposti a nebudu se bát a lkát

protože vím že odlétá velmi tiše nečekaně 

vzpomínám na účinky alkoholu ten pocit měl jsem

nadnesený jako že teď jsem pravý člověk 

bez zábran vše na dosah život před sebou mám

už je pryč uhodila mně  silně do hlavy tyč střízlivosti

 

náhle už nic nedokážu vše je tak velmi daleko

vše my uteklo zbývá jen bída a pád do hlubin čeho si

tam nechceš být polapen temnotou nesmírnou všehomíra

je tu díra a tam by jsi nejradši zalezl

deprese na tebe dotírá a kouše mrcha

ne to není cesta je to výlet do pekel

dnes i zítra prostě každý další den

chci ven nemohu dýchat dusím se 

 

jsem ji stále blíže nebezpečně blízko

sám na celou temnotu realita nebezpečně odkryta

sunu se k zemi tvář si rukama oblepím

roztříštím se na malé lhostejné kousíčky

nehýbá se ale není tak zcela mrtví

jen neschopen jakéhokoliv pohybu

ustrnul tu v čase a v tomhle prostoru

už dál nemůže nikdo nepomůže nemůže

nepoznáš ho v davu vypadá obvykle

jen smích na jeho rtu nenajdeš

už zapomněl jak se ta grimasa provádí

doprovází obyvykle pocit štěstí

on je v levelu hnusu naprostého sebeteroru 

sune se nahoru ale zase jako by tunu nesl padá na hubu

možná se probudí nebo ho něco odnese jako nepotřebné lidské smetí