Sunca

Blouzníme
ani nejíme
jsme v pustině
brodíme se s kaktusy
které jsou tam stovky let
popichují květy zčervena
a my zpražení v tom větru
co poodkrývá bolístky hrudí
sfoukaného tichoucí
vyplétájících zámotků soužití
kde usne naše srdce
vybásní si první pád
kdože se to pískem slunce hrne
kdo pozlatí ty háry lam...


Předzvěstí je ruka hebká
sametově revoluční
nevzdám se tak prachu drtí
i kdyby už nic nebylo.


Zaslíben ti podám žlutá lvíce
za hřív mne tak láskou vbiješ
až upadnou steny do tmy tvé
preludia smrtihry
ozvu se broukavým střepem
zlatohlávku řetízkem měděný.


Jsi mnou buší v kůži ??


Zrnko a My
pádíme písky prso měšců
odvěkých z čár

pyramidy Sunca.