Duše

Duše má – rozeklaný list,
v němž sotva někdo může číst,
ráda se sytí vůní šera.
Za soumraku pak v pokoji
v ní bledé stíny tancují,
jak rusalky u jezera
a nebo můra, která
je lampy svitem chycena,
že ač ji spálí celou snad,
jejímu kouzlu neví odolat.

Den s nocí tančí gavotu
a úsvit žehná životu,
přec v duši prší síra.
Jsou rány zpola zhojeny,
běh osudu je neměnný
a pokud zbývá víra
naděje neumírá,
vždyť bitva není ztracena
a každý útok zběsilý
tě zocelí a posílí.