Jak to děti umí.

Nevidím a neslyším,

náhle neznám svoje jméno,

jedno, ale, dobře vím,

kdy v paměti mám zataženo.

Je s vámi, ale, legrace,

mí rodičové milí,

je to vlastně bez práce,

abyste se rozčílili.

Potom stačí smutné oči

a svěšená ramínka,

táta pro mě z okna skočí,

rozpláče se maminka.