Stáří.

Tak, zbyly mu jenom vzpomínky,

čas ten, nespoutaně mizí.

skládá je, jak v mozaice kamínky,

a doufá, že jeho jsou, ne cizí.

Svým vnitřním zrakem hledí zpět,

mnohdy se střípky času kalí.

vznáší se, jako by chtěly odletět,

pak vrátí se, aby se uskládaly.

Radost má, když vzpomene si

a dokáže kamínky na místo dát,

když objeví pár ztracených střepů kdesi

a vzpomínku dovede poskládat.