Dušičky

V alejích žulových řady jmen tesaných,
skrápěných slzami deštivých nocí,
délky cest životů ve stříbře vepsaných,
osudů sečtených nejvyšší mocí.

Po deskách leštěných krůpěje čiré,
ze svící stékají pramínky dolů,
oblaka šedivá po nebi širém,
ve větru ohnuté vrcholky stvolů.

Cíleně směřují šouravou chůzí,
prokřehlá zápěstí květiny halí,
u hrobu spočinou kde kdysi druzí,
haleni v vzpomínky pokorně stáli.