Nocí poslední

Vlahý dech hvězdnaté, sobotní půlnoci,
černý pruh asfaltu pod koly ubíhá,
z okének pulsuje song plný emocí,
smršť point opilých vozem se rozlíhá.

O kus dál mýtinou ztemnělou běží,
paroží rozbité ztečemi soubojů
chřadnoucí jelen, vzduch polyká stěží,
odírán jehličím zelených závojů.

Křoviny v zatáčce světlomet polyká,
nálada přítomných s rychlostí vrcholí,
lesklá srst trnitým porostem proniká,
ozvěnou třeskutou, žár jisker mrholí.

Pohasly hvězdy a krajina ztemněla,
palčivé ticho se po strži rozpíná,
po nebi vznášejí se duše bez těla
a ranním rozbřeskem nový den začíná.