Návštěvnost
Domů
Domů
Vyjít si vstříc
a cestou potkat podzim
chtěl bych ti říct
stávám se mlčenlivým
jsem skoro mim
a vím
že ukřičení
padají do jam hlubokých
které si sami vykopali
a zívám.. někdo by řekl skoro smích
padají s tím co druhým vzali
Máme tu malé náměstí
kde rozložíme deky
a nosíme dětem ovoce a lásku
a takto to štěstí pěstujeme věky
Život nás uvařil tvrdě
ve vztahu na skus ač to pálí
Máš v očích listy
vypadané ze všech knih
hladkost dlaní od narozených kaštanů
těžko měřit čas od setkání
kdy tvoje tiskly mi rty
loučení jako pouhý vzdych
v mé duši nezestárnul
Vyjít si vstříc
tak jako hudba přichází zdmi
a tanec barví šeď
ať vládne Zemětřas od Vichřic
v mém hřejivém objetí
snít si sny
na dálku
mé kroky uslyšet
.
.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk...jsem skoro mim a vím že...
také mám pocit, že s přibývajícími (k)roky jsem tišší a tišší, i když zcela se to nikdy nepodaří...
Ach, křehký podzim slov a vlídnosti a hřejivého obejmutí....
Krásná procházka Tvými verši.
24.10.2022 15:51:49 | cestadolesa
Děkuji za duši osvěžující komentáře.
08.10.2022 06:01:20 | Now
Krásně se čte, děkuji
30.09.2022 08:52:19 | vůně mraků
Ano, jak pode mnou Vivien - napsals úžasně! Krásná popisnost domova a života vůbec.* Žádná plytkost myšlení. Tohle si dám říci a mám radost z počtení takové Poezie.
29.09.2022 16:26:40 | šerý
Napadá mě, poezie, která popostrčí ke stmelení všech a všeho v rodině, či aspoň dojde účastné k uvědomění si. Spojit moment uvědomění si tak, aby přišel v daný okamžik a ne až po chvíli mimo "doma", toto zrání, má prodlevu, jít si naproti, přiblížení k pochopení. Až není prodlevy, máme či nikoliv vyhráno?
"Není to vždycky tak, že dokud ti to nedá adie, netušíš, co vlastně máš? Vydláždili ráj a parkoviště tady je".
Dnešní ráno vyšlo slunce, čtu si a zřejmě si také nasbíram, hladkost tvé básně, a až oloupnu a dám do kapsy u srdce, půjdu domů. Now, tušíme my, když takto jdeme, zda vyšší signální zavane k těm druhým, protože oni to mají stejné jako my? Možná nezavane, možná už jdou domů opačným směrem, a to pravidelné loučení .. Děti umí krásné, posbírat a spojit, rok co rok, do háje, ty špejle někdy ..
Napsals to úžasně.
28.09.2022 08:55:24 | Vivien