Studnou bezednou

Život je studnou bezednou,

z níž každým dnem se upíjí,

včerejší stesky pomíjí,

vzpomínky trpké vyblednou.

Znám noci, dny, když prošednou,

znám noci, dny, když rozkvetou,

jak růže vůní popletou,

v studni někdy voda voní.

Jindy hořkost vstoupí do ní,

nabírám ji do klobouku,

zalévám s ní svoji louku,

a život běží tryskem koní.