Pavučina

Prachbídnou nocí snovačka probleskuje

ničí mé postroje a vpíjí se do hrdel holubic

světočáry v potlesku klaky

svítí do hlubin pralesů

do morku kostí

do královských korun

do pěstí nezrozených

do tváří tamburín

 

Vím - chci příliš a ne sám

dupeme do střepů z ideí

a naráz přesmyčka halí 

stojatou vodu z bysřin

do ratolestí vrostlých

v letorosty mileniálů

 

Pobuď chvíli temnou 

prociť nulovou tíži

pračlověčí kopí letí tmou

nikde nic - ani paže milenců

nesrovnají mučivé chvíle

vyretušované z fotoalba