Káva naděje

Šálek padá a jsem ráda
do slasti myšlenek
v proudu pomněnek.

Pražský prach i smog je mi blízký.
Praha je láska a pro ni se chvěji.
Na oltáři snů zpívám o knihách,
co se tu psaly a o mnohém povídaly.

A na Petříně ti a ti se líbali.
Doušek padá mezi ústa.
Táhnu loky a nejsem pustá.

Ta Nerudova ulice rozjasní líce.
Pak vzpomínám, jak dříve Juditin
a dnes Karlův most, sháněl vejce.
České kraslice.

Národní divadlo znovu se vzkřísilo,
i když tenkrát hořelo.
Praha je stověžatá
a chránit jí je řemeslo.

Matička i čelo.
Pro ní se zpívá,
aby se žilo.

Káva je upitá.
Zbývá slina má.
Pohoda tekutá.
Ach, Praho má.
Věčně laskavá.