vystříhat se stresu

ve dveřích
jsem jí podal svoji složku

když ji nesla
napříč ordinací
všiml jsem si jejích nohou

byly nádherné
dlouhé
a ona je uměla používat

vyndala ještě nějaké papíry z kartotéky
a šla ke stolu

měla takové ty lodičky
s otevřenou špičkou

plula na nich
a vystavovala tak
své prstíky
které na mě mrkaly rudě namalovanými nehty
a volaly: ,,ahoj
pojď si s námi hrát...
aha, ty nemůžeš...
tak se na nás alespoň
udiveně dívej...,,

až do té chvíle
jsem nevěděl
o své fixaci
na takové věci

byl jsem z toho u vytržení
nemohl jsem z nich spustit oči...

hovořila se mnou
o poslední medikaci

dávala mi různé otázky
a občas si zapisovala

pokaždé
když si pro něco šla
a vzala s sebou ty nohy
díval jsem se

musel jsem je mít stále na očích

už to bylo nápadné
a ona si to pomalu uvědomovala...

když mi měřila tlak
obkročmo si ke mně přisedla

sklonil jsem hlavu
a prostě jenom zíral

na prsteníčku levé nohy
měla malý
zlatý prstýnek
a já si v duchu říkal: ,,proboha
proč mi to
ta ženská dělá?,,

pumpoval jsem tu krásu do sebe

občas jsem zvedl hlavu
podíval se na ni
a potom se vrátil zase dolů...

už si byla jistá
že ty její nohy
pro mě byly magnet

měla mě

pokývala hlavou
a řekla: ,,ten
váš tlak je stále vysoký...,,

zahleděl jsem se jí do očí

byl to takový ten pohled
kdy vyprávíte pěkný sprosťárny
ale necháváte si je pro sebe

a pak to řekla: ,,měl
byste se vystříkat...,,

zrudla a zastavila se

nemohl jsem uvěřit
co řekla

chvíli jsme na sebe zírali
a pak se opravila: ,,pardon
vystříhat...
měl byste se vystříhat stresu...,,

nastalo ticho

vrátil jsem se ještě jednou
k těm nohám
a pak jsem potichu potvrdil: ,,ano
pokusím se
vystříhat toho stresu...,,