Stojí dívka před zrcadlem,
bledá, loučí se se životem.
Bledá dívka, v očích slzy,
ví to, její konec přijde brzy.
S napětím očekává smrt svojí,
tak čeho se najednou tolik bojí?
Vždyť právě akhle to přeci chtěla,
už pár minut proudí jed do těla.
Už je to tady, ztrící svůj zrak,
už je to tady, nízký je tlak.
Chce to vzít zpátky, chce to vzít zpět,
teď už to nejde, slyší umíráček znět.
Tělo padá těžce na zem,
Bože, prosím, k sobě si mě vem.
Jak moc dokáže milujícího bolet srdce! Možná víc než v momentech, kdy se člověk loučí se životem, protože pocit mizivé naděje zvyšuje utrpení do nepříčetna, zato smrt nedává jinou možnost. Naděje Ti brání se vzdát. Ale to je dobře! Třeba to srdce bolí někoho s Tebou, někoho, kdo Ti vrátí vše ztracené a ještě víc. Kdo zachytí onu dívku před zrcadlem, změní jed v jejím křehkém těle v hřejivé teplo radosti a ona opět ožije. Peťulko, drž se a nedej se!!!
26.03.2007 09:32:00 | bába čurchlastka a inkontinenční ucháč
jako komentář, nebo pokračování
tvé básně je (náhodou) moje
"Usínání" liter 9.3.
***
báseň smutná a citlivá..
J.C.s
23.03.2007 23:03:00 | j.c.