Někdy to tak zvláštně zatlačí
proti hrudní kosti.
To když ti dojde, že to není snadný
a není to ani krásný
a není to ani dobrý
je to jen tvoje...
Pak se to narodí,
mokré a zkroucené,
pomačkané a zvrásněné.
A to je báseň.
Není ani krásná
ani dobrá.
Je tvoje.
"Celá po mamince..."
Ta je tak pěkně mnohoobrazná, ta první sloka, myslela jsem, že je to jako když blízkému zaťuká
infarkt, a pak, obrat, říkám si a trochu se sobě směju, že začínám málem koncem:-), a ono, nový život, básnický. Zdá se, rodí se nám tu básnířka* vítej báseňko*
10.06.2023 22:13:04 | Vivien
Pěkné. Celá po mamince, tak to je. Báseň je obraz duše, řekla bych. Ať chceme nebo ne. :-)
11.01.2023 20:08:34 | kozorožka