Jan Skviřín: Chlapec a motýl

Viděl jsem letět motýla,
co duhová křídla rozpiná.
Je to už mnoho let.
A za ním běžel chlapec malý,
jen jinýma očima jsme se dívávali,
viděli jiný svět.

Ten utekl mi s časem mezi prsty, 
kterými botičky jsem zavazoval
a potom v písku kreslil kruh i ovál.

Jak dávno tomu
a přece jako včera,
ty návraty domů
v mokré čepici s bambulí,
ty pozdní návraty
za šera, 
ty pozdní návraty,
co dávno minuly.

Však časem dívati se na svět ve stáří,
to bylo by jak zpoza mříží v žaláři. 
Člověk sevřený bezmocí, 
trpící jen tiše v nemoci.

Proto si občas koupím lístek do kina,
do sálu,
kde nikdo není,
a velkoplošná projekce pak začíná
za zavřenýma očima.

To mám tak rád,
když kolem běhá
za motýlem malý kamarád.