Té, kterou zítra potkám

Ačkoliv po dvou sklenkách ginu
Krásu tvou chtěl bych opěvovat,
Rozum mi radí city schovat.
Odhalit jenom polovinu.
.
Snažím se proto v nočním tichu
Tu báseň nechat jak dým plynout.
I s nejistotou, že se minou
Cíle nás dvou v mém akrostichu.
.
Hlavou se stěží upomínám,
Proč jen se naše cesty kříží
Rychlostí vlaků na refýži
Odjíždějících každý jinam.
.
Takže to nechám na osudu.
Ví všechno, netřeba mu radit.
Uvidím, bude-li ti vadit,
Jaký jsem býval, jsem a budu.
.
Snad do kouta tě nezatlačí
Má neumělá tebechvála.
I kdyby ses jen pousmála,
CHlapům někdy i tohle stačí.