Vracím se do míst
kde mé mládí kvetlo
odkud mé srdce
jako pták ze stromu vzlétlo
Jsem zase v pokoji známém
se starými hodinami
objímaném květinami
Dívám se z okna
na pyšné velkoměsto
Stojím před milou vitrinou
kde mívala jsem
oltář tajemného Boha
Prohlížím vybledlé fotografie
hrst srdcí, z nichž ani jedno nebije
Kolik už mám svých Panteonů
kde skrývám, co mi život vzal
Kolik mi doznělo krásných tónů
když osud struny potrhal
Co všechno jsem ztratila, shromažďuji
Smutné i krásné vzpomínání...
Cítím, že i když jsou struny přetrhány, ozvěna těch krásných tónů zní v Tobě...napořád.
02.04.2007 16:33:00 | Navire
... jak krásné je pohlazení tvých slov ... a já tak ublížila ... jim ...
30.03.2007 10:17:00 | Marcella
Nevím jestli je to u mě zrovna Pantheon ....
... ale občas, ... když se mlha rozplyne ...
vidím na druhém břehu ... postavy známé ...
.... co k věčné návštěvě mě zvou ...
29.03.2007 17:09:00 | HarryHH
Moc hezká. Dodnes se rád vracím do míst mého mládí a čím je člověk starší, tím více propadá nostalgii.
27.03.2007 00:48:00 | Psavec