Nabu

.
Jeden z těch dní
kdy se dá ještě napsat báseň
a osud již neusmívá se
na obrázky místo kalendáře
blízkých na nichž prach usedá
nelze ztratit lásku jen tváře

Vítej má milá statečně nový svět
kdybych se bránil / co na tom
jsi zeď z chromu
smíchu a ukované síly
Hlazená tvář a na ní teď
slza chvil
Víš takto chodíme od domu k domu
opusť mě kdybych útočil

Povím ti dodnes nevím
kdo projde rojem včel
a koho píchne vosa
usedlá na první letní zmrzlinu
kdo spadne z osla
dá napít v poušti mustangům..

Neste mě jako Šántideví
a kdybych se cestou rozbrečel
přivyklý z duše sedlišť a osad
na slatinu
V okně tě uviděl mávat
ze Semiramidiných zahrad
poznal náš dům
.
.