Nenávist

 

Ráno, zsinalý úsvit

zažloutlý mžením

kalnými výtoky úzkosti

usedá do útrob kanalizace

válí se ve zplihlém oparu

mokřady tupé lhostejnosti

a uniká clonou hnilobné nákazy

k hladině zlověstného mámení

jako mlha nad stokou.

 

Pachuť morálního teroru

hořkne na jazyku

nedostatkem prosperity

profánní hnus

tvrdošíjná ignorance

slepá k bolesti

hluchá k tepu srdce

brání se prozření

v sebestravujícím tahu

do hlušin existenčních jistot.

 

Ospalost, smrtelná nechuť

otevřít dveře na ulici

odvařit mozek slepotou

do snaživé sedliny

způsobilé trhu práce

a zákonného partnerství –

hrdost profláknutá samotou

těhotná návalem nesmiřitelnosti

odhodlaností pro nic

váží sediment zbytečných otázek

kdo jsme a kam směřujeme?

 

Stůj zpříma, mladý příteli

ty, kdo máš sílu nenávidět

prohnanost svých poručníků

živých pohrobků spravedlnosti

otců a matek neduživých

posměchem a zbabělostí!

Neboj se rozvratného spolčení

a svobodně v ústrety všem

kdo maří tvůj vzdor

příkazy zavedeného pořádku

zvolej: Nasrat!