Na louce
Na louce
Dneska ráno lidé zlatí
vzpomínám si právě,
běžela jsem s jedním klukem
ve vysoké trávě.
Ruku v ruce,nohy bosí
smáčely nás kapky rosy.
Všude kolem spousta kvítí
nad hlavou nám slunce svítí.
Tolik vůní,tolik krásy
lehla jsem se a mé vlasy
rozvlály se do trávy.
Cítím jak mi srdce buší,
jestli-pak on jenom tuší
na co já si myslívám.
Jenom motýl viděl v dáli
jak moc jsme se radovali.
Lučních květů plnou náruč,
už nás nikdo nedohoní,
(pomalu se probouzím)
jenom pokoj stále voní,
díky za ten sen.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Louka plná krásných květů,
a na ní jeden nejkrásnější z krás,
okouzlující mě něžností světů,
z dálky slyším něčí hlas.
Říká hláskem plným něhy,
že ta báseň je o nás dvou,
já proto lámu i nezdolatelné břehy,
běžím na louku tulipánů, tam za Tebou.
Jééééé....ta je krásná Martinko,
krásná, moc děkuju
srdce z duhových barev,
na louku tulipánu maluju!!!
29.03.2007 16:42:00 | Dejfor
..Vím,že není dokonalá,ale doufám že ten pro koho je napsaná mi to odpustí...
29.03.2007 16:00:00 | Zlatičko
Rýmování ti celkem jde, ale volil bych jiný slůvka, trochu si s tím pohrát. Taky bych si dával pozor, abych je kvůli rýmu nějak neprznil. Vlastně každou činnost máš v minulosti, ale sluníčko ti tam svítí. Buď jedno nebo druhé. Takhle mi to přijde divný. 55
29.03.2007 15:37:00 | Smilník
no i když to není tématicky nikaj převratná báseň spíš je výpověď (pro tebe jistě důležitá) má to příjemný spád
29.03.2007 15:31:00 | Pavel Kotrba
