Ivulela

Už je to víc než třicet let
kdy začla jsem v básních vyprávět
a skoro třicet (vám to prozradím)
těch rokû byla pauza mezitím.
A teď
jsem
zpět.
Přibyla léta
Vyrostly děti
Samy teď píší
...
A občas čtou
si z volných veršů věty
co kdysi v mládí
mámě šeptal po nocích
Morgenstern, Amis, Ferlinghetti.
...
S mladickou pýchou
tak rok po sametu
jsem tehdy směle
vzala ty básně (sic!)
a vážně
a neuměle
kladla je češtině na jazyk.
(...Beránek měsíc jistě zaúpěl,
že Svět báječným místem k narození
rozhodně není...)
...
A mně zůstala jen
Ivulela
vlající ve větru jak Košilela
flattertata flattertata
někdy vážná a jindy nestydatá
windurudei windurudei
nebezpečná i hravá
jako když zpívá Lorelei.