Zrcadlo.

Na stěnu, slepé, zrcadlo přibili,

jakoby doprostřed čela,

hřebíkem do vybledlé stěny.

Ta díra ve zdi znachověla,

zrcadlu, že zdobit bude, slíbili.

V zahradě začali stromy kácet,

jen tak je, náhodně, vybrali,

a z očí jim svědomí vymizelo.

Kam budou se ptáci vracet,

co kdysi v zahradách zpívali ?

Zrcadlo odráží jen kousek světla,

a tvář v něm úsměv má pokřivený;

v zahradě pily řvou a sekery.

Ten úsměv byl mladé, cizí, ženy,

a u zahradní zdi, růže, již, nevykvetla.