Lumen
Lumen
Anotace: Jsem hovorný až poté, co si do hrdla dobrovolně naliji jed. Napsáno 27.12.2023.
Dlouhý čas já sedím tiše,
šramot hodin slyšet je,
však nalij mi v ústa plamen,
pak dám tichu vale hned.
Moudra rozrazí rtovou hráz,
rázem teče ven bazén vět,
zlobivé litry splašené,
co vyhnal je kapalný jed.
Tětivu hlasu mého snad
napíná Platón, když mluvím.
Mumlám ve světle tlumeném,
jež svítí jedním lumenem.
Ať cizí lidé zírají
na mě jako na věž v Pise,
chybí jim promile, já ani omylem
nedbám na radu: "Vyspi se."
Komentáře (6)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Velice pěkné.
Není přece vaší vinou,
že opojena lihovinou,
slova sama ven se linou.
28.12.2023 18:46:12 | Lesní žínka
báseň je nějak dvojaká v přístupu: mluví ten zpitý nebo někdo jiný o něm? Tyhle 2 hlasy se trochu perou a básničku kazí. Nicméně některé obrazy (např. že z úst vyteče "bazén vět") jsou přiléhavé a černě vtipné. Místy se podařilo styl toho úmorného zpitého žvanila vyhmátnout. Název je pěkný.
28.12.2023 08:55:47 | Ezop
Díky moc. Vzhledem k ich-formě, která je ve třech strofách, mluví alkoholik. To, že ve druhé sloce je užita er-forma, znamená, že ten "pijan" popisuje, co se s ním samotným děje. Ale trochu se mi příčí rozebírat a vysvětlovat báseň, jen jsem to chtěl uvést na pravou míru.
28.12.2023 09:57:54 | K8OS
