Naposled

 

Vstupuješ na verandu snů

bosý 

boty jsi nechal na nábřeží dne 

než zahoukala Večernice 

povel k odplutí 

a tvé rty bezhlase posílaly 

S.O.S. ve tvaru syčivých údivů

Zaslechla jsem tvé:

Jsem tady, má milá 

jsem tady, líbeznice moje 

budu ti do vlasů vplétat

pírka z bleděmodrých ptáků 

a slova z nepřečtených slok 

sklouznou ti z ramen s posledním rozvázaným koncem 

Jsem tady, má milá 

jsem tady, líbeznice moje

na verandě tvého snu 

s kamínky vzpomínek 

a něhou v dlaních 

Vyjdi si se mnou, jako už tolikrát

vyšla jsi ze sna

celá jsi byla stříbrná 

jak čepele vln u pobřeží Sasénu 

a v jediné krůpěji rána na tvém rtu 

zrcadlilo se, co bylo, je i bude

Vyjdi si se mnou, lásko moje

naposled 

vyjdi mi ze sna 

i před tu verandu 

ať vítr, co přinesl můj prach 

může tě obejmout 

naposled

posypat