Zas z hlavy vypadly mi
kondoři stěhovavých rán
hranostajové loňské zimy
albinotická křídla vran
zřím sebe, vyčerpaný aviatik
pád poltí ráhno lodice
padá koš z hlavy karyatid
meč dopouští se přeslice
a taví pláčem slze oko
pro hrdlo Anny Boleynové . . .
ÚŽASNÝ...MOC SE MI LÍBÍ-prosím Tě Slávku, text si uložím do svých "nezabudných" JU?
20.03.2024 09:21:29 | Frr
Frráčku, pokud si text uložíš, bude to pro mě pocta. Díky a dobrou noc.
21.03.2024 21:40:31 | Matahaja
Třikrát jsem přečetl. Poté mi pomohl přítel Google. Pak ještě třikrát přečetl.
To vše jsem "podstoupil", abych mohl zodpovědně konstatovat, že toto dílko považuji za skvostné s pro Tvé básně poslední dobou typickou melancholickou až rezignovanou náladou.
17.02.2024 21:13:54 | Koala
Díky za reakci, kamaráde, vcítivý komentář tvůj mě hrubě potěšila a zdravím.
17.02.2024 23:38:34 | Matahaja