V bíle mléčném oparu rána
začíná další cesta nepoznaná,
dnes vede na sever, zítra na jih
kam až mne dovede slunce i sníh?
Na podrážkách už mám hlínu z pěti světadílů,
v očích sítě cest a v rukou jarní sílu,
v srdci něhu, to lásky první pokušení
komu ji dát, když blízko zase není...
Možná to není úplně literárně dokonalý, ale přirostla mi k srdíčku, je to originální a je v tom nádherná myšlenka.
04.04.2007 09:18:00 | Miskitka