Ve stínu pradávných myšlenek,
co časem vybledly, stejně jak sny...
naděje na spásu zdá se jen navenek,
nitro se utápí, pohasíná knotek,
v cyklu se zasekly budoucí dny.
Již příliš pozdě je na slova,
věz, že nic neznačí, nehřejí,
útěchu nenesou tvé tiché rty...
jsem jenom výtvorem pekla
- hříšníka mrazivou zpovědí
zapsanou jekotem do věčné tmy...
každý občas ve tmě úpí... ať už neupil či upil ;)
22.03.2024 14:09:51 | nehledaná
Lepší je však úpět slastí,
ve dne, v noci, ve dvou...
navždy:-*
22.03.2024 14:47:00 | Žluťák
:-( oj, Žluťáčku, to´s napsal moc hezky, ale STrašně smutně :-(, tak veselejší dny přeju :-)!
18.03.2024 07:10:16 | Fany
Tahle Tvá je nějaká jiná. Psána jako by z Tvého nitra-až tam...v hloubi.
Velmi pěkné verše, které se mo hodně políbily.
16.03.2024 23:55:28 | Jarunka
Děkuju ti, Jarunko:-*
Docela se mi libí tenhle styl, tak jsem si to chtěl zkusit;-)
Měj se moc hezky:-*
17.03.2024 01:05:18 | Žluťák