Nakonec

Anotace: Možná poslední příspěvek - minimálně na hodně dlouho.

Nemusím se ani ptát, 

proč jsem zůstávala,

S tebou jsem se mohla smát,

a já se ráda smála...

 

S tebou jsem to byla já,

jak mě nikdo nezná,

Pro tebe vždy jen krásná,

pro tebe princezna...

 

Mohla jsem se spolehnout,

že vždy pomůžeš, 

nemůžu zapomenout,

i ty nemůžeš.

 

Tvoje oči vždycky byly

nejkrásnější úkaz,

Pro to, že mě zachránily

není třeba důkaz.

 

Byl jsi všechno, co jsem měla,

nebyla jsem naivní, 

milovals mě, já věděla -

- je to definitivní. 

 

Vím že ty mě miluješ 

jako nikdy nikoho,

a teď už jen lituješ

žes mi nedal přemnoho.

 

Já ale nic nechtěla, 

vždyť to přece víš,

protože jsem věděla

jak mi rozumíš.

 

Ty roky pro mě byly vším,

neměnila bych,

navždy budeš princem mým,

jen ve snech krásných.

 

Víc než život - miluji tě -

a to budu stále,

nic už nevím tak určitě,

jako to, co máme. 

 

Co jsme měli.

 

Nedokážu si představit jak teď budu žít, všichni říkají, že to věděli ale nevěděli co k sobě ve skutečnosti cítíme a jak moc o to ani jeden z nás nechtěl přijít. Jak moc jsme tomu obětovali. Ale nakonec...