Prší slzy

Už zase z nebe prší slzy

Vpíjejí se do země i do zdí 

Lidé schovávají se, aby nepromokli brzy

Přes záplavu deštníků nikdo do nebe nehledí 

Stačí jen hlavu zvednout a podívat se

Kdo je ten, kdo slzy roní

Ten, kdo věřil, že vtisknout život člověku vyplatí se

A že jeho výtvor tento dar ocení 

Stvořitel se však těžce zmýlil

Člověk sám proti sobě se postavil

Chamtivost, zlobu, nenávist rozšířil

Kdy má přestat však stále nepochopil

A tak z nebe opět slzy prší

Nářek shůry však nikdo nevyslyší