Pýcha a já jedno jsme
láskou pohrdám
srdcem upřímným
smrt je blízko
cožpak můžu si za to sám?
asi ano
ale nevím, kdy a jak
nemohu milovat
nevím totiž
co že láska vlastně je
jsem pokrytec, který ví
jsem láskou obklopen
ale vůbec nevím, co to je
k tomu srdci už asi
nikdy nepronikne
duše nikdy nezanikne
a tak si zasloužím
jenom trápení
vězení
skřípění zubů, slzení
však naději ještě mám
že je to jinak
ale už asi ne
to srdce již více neztuhne
já nechci mít nikoho rád
a věřím přitom
že právě to potřebuji nejvíce
někdy chci milovat...
opravdu chci ?
již ztrácím naději
peklo je strašné
já tam byl
věčnost
budoucnost ?
strašné trápení
stejně, naděje umírá poslední...
Proč by tě měl někdo vypískat, ani nevíš jak ti rozumím.
Prý máme milovat a toužit,
prý máme věřit objímat.
U svých milenců jak u mršiny kroužit
a hloupostmi se dojímat.
Přitom jsme jeden jako druhý,
mrtví či živí bez víry.
Možná tu kdysi byla láska
a my ji dávno zabili.
Stejně jako malé děti ze skládky,
věříme všichni na romantické pohádky.
05.04.2007 13:58:00 | Evellin