***
***
Možná si spatřila ďábla
když rozhrnoval jsem ti řasy svýma
při polibcích o luně
co vstupovala škvírou okna
Neměla si námitek
hojila sis rány hříchem
a každý tikot hodin přibil stíny do sepjatých dlaní
jako stigma hanby
Výrazy zranění z umučených tváří
drželi jsme jako masky při zpovědi
beze slov modlící se za úsvit
kdy se sluncem odtéká nečistá krev
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.