Karlův most

Na Karlově mostě ráno,

žádní průvodci, žádní hosté.

Neděle, brzký čas,

žádné zprávy.

Je horko, květen na Vltavě se vlní,

nad Prahou je prázdno.

Sochy na mostě

se znovu probouzejí.

Postavy stojící v řadě

jsou nuceni mlčet,

mluví jen gesty,

obklopeni legendami.

Chrám svatého Víta se vznáší

na obloze, v zvonivém tichu...

Bůh ho znovu vezme za věž...

A postaví ho na zpět zem.